Velikonoční křesťanské tradice - od Květné neděle po Bílou neděli

Velikonoce neboli také svátky jara patří k pohyblivým křesťanským svátkům spjatým s umučením a vzkříšením Ježíše Krista. Podle

církevní historie připadlo utrpení Kristovo na dobu, jež následovala po jarní rovnodennosti, a současně jí předcházel jarní měsíční úplněk.

Toto pravidlo bylo vzato za základ a křesťanské Velikonoce (Velikonoční neděle) se slaví vždy první neděli po prvním jarním úplňku.

Květná neděle (letos 14. dubna)

Květná neděle bezprostředně předchází Velikonocům. Oslavuje Kristův triumfální vjezd do Jeruzaléma několik dnů před jeho umučením.

V liturgii svátku jsou význačné tři momenty: požehnání ratolestí, jež se odehrává mimo chrám, s průvodem celého společenství; čtení pašijí; slavnost mše svaté. Na tuto neděli se za papeže Jana Pavla II. začal slavit Světový den mládeže.

Sazometná (škaredá) středa (letos 17. dubna)

Tento den se vymetají saze z příbytků, tj. domy se čistí a připravují na svátky.

Zelený čtvrtek (letos 18. dubna)

Název vznikl pravděpodobně z toho, že se v dřívějších dobách v tento den měla jíst jen zelená strava (zelenina).

Velký pátek (letos 19. dubna)

Název byl odvozen od velkého tajemství. Velký pátek je připomínkou dne smrti a ukřižování Ježíše Krista, proto je prožíván jako den postu ve znamení smutku, ticha a rozjímání. Podle evangelií zemřel Ježíš na kříži ve tři hodiny odpoledne. Proto se přibližně v tento čas věřící scházejí ke zvláštní bohoslužbě - není to běžná mše, otvírá se tím smysl utrpení a smrti Krista při čtení Bible, připomíná se pokleknutím před křížem, přednáší se modlitby za velké bolesti celého světa (rozdělení, války, špatné vztahy, nejednota křesťanů...).

V mnohých kostelech se koná tento den ještě pobožnost křížové cesty. Součástí pobožností bylo také odhalení a uctění svatého kříže.

Bílá sobota (letos 20. dubna)

Bílá sobota je tzv. aliturgickým dnem, neboť se tento den zásadně neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a svátosti smíření. Skončením Bílé soboty skoncoval také dlouhotrvající půst.

Velikonoční neděle neboli Boží hod velikonoční (letos 21. dubna)

Kristus vstal z mrtvých za svítání "prvního dne v týdnu" neboli "prvního dne po sobotě" (která byla podle židovského kalendáře posledním dnem týdne). Svým zmrtvýchvstáním dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto se křesťané v tento den začali pravidelně scházet k eucharistickému "lámání chleba" a tento den nazvali "dnem Páně".

Velikonoční (červené) pondělí (letos 22. dubna)

Tento den je pomlázka, velikonoční hodování, mrskut. Chlapci chodí dům od domu za děvčaty se spletenými pomlázkami, většinou z vrbového proutí, zdobenými stuhami. Šlehají dívky a vinšují. Za to dostanou malovaná vajíčka. Někde je zvykem, že v úterý chodí s pomlázkou děvčata, jinde polévají chlapce vodou. V mnoha vsích bylo zvykem číhat na děvčata ráno, když šla do kostela.

2. Velikonoční neděle neboli Bílá neděle (letos 28. dubna)

Druhá neděle velikonoční - novokřtěnci nosili v tento den naposledy bílé křestní roucho. Dnes je často dnem slavnostního prvního sv. přijímání. Po Velikonocích nastává velikonoční doba, která trvá 50 dnů do svátků "Seslání Ducha svatého". Jinak také Červené pondělí
je den pomlázky. V místech, kde se ještě dodržují staré zvyky, vyrážejí hned ráno chlapci na koledu, vyšlehat děvčata a tím je omladit, přinést jim krásu a zdraví, ale také z nich vyhnat lenost. Odpoledne je za to dívky mohou polít vodou. Výslužkou je většinou zdobené vajíčko, cukroví a barevná stuha na pomlázce. Dříve býval první koledník odměněn nejvíc, protože přinášel do domu štěstí a požehnání.



© 2013 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode